Představujeme naše trenéry. Minipřípravku vedou Jana Kacerovská a Richard Novotný

Hrál jsi před svou trenérskou kariérou aktivně fotbal? Jak si se k němu dostal a popiš nám svou kariéru? 

S fotbalem jsem začal jako kluk na vesnici, kde si mne vyhlédl kladenský klub Sparta Doly, kde jsem hrál až do dorostu. Žádný velký talent, po návratu z vojny přišel rodinný život a fotbal maximálně v "A" třídě.

Já jsem fotbal aktivně nehrála.

Co vedlo k tomu, že jsi začal s trénováním?

K trénování mne přivedli kolegové z práce.

K trénování mě v podstatě vmanévroval Richard, byla jsem rodič na tréninku. Na moji poznámku, ze blbě běhají se mě zeptal, jestli je to naučím. Řekla jsem, že ano. Byl to boj, ale zmákli jsme to. Spolupracuji s Ríšou už šestým rokem.

Jak dlouho už vlastně trénuješ, jakými trenérskými štacemi si prošel? 

Neštěmice jsou první tým, kde se učím trénovat mládež.

Začala jsem s ročníkem 2006.

Jaké družstvo vedeš v našem klubu? Popiš nám svůj tým? 

Po sedmi letech u ročníku 2006, s kterými jsem došel až do starších žáků jsme začali trénovat s kolegyní Janou naše nejmenší děti v minipřípravce.

Teď máme školičku, což je velká zábava. Jsou to milé děti, které chtějí sportovat, což považuji za správné, těší se na každé cvičení, mají spousty otázek a nosí mi obrázky. 

Je nějaký hráč, kterého si trénoval, který se dostal do vrcholového fotbalu? 

Já trénuji chvíli a jak jsem řekl, učím se, třeba někdy nějaký bude.

Vrcholového fotbalistu jednoho osobně znám, ale nikdy jsem netrénovala.

Jsi s hráči během nouzového stavu v kontaktu, když nejsou tréninky? Jak vůbec prožíváš fotbal v době koronaviru? 

Situace je smutná, bohužel dětem bude chybět hlavně kontakt s vrstevníky, vše ostatní mohou dělat v rámci možností doma individuálně, ročníky co mám se vyvíjí přirozeně, my a rodiče jim jen ukazujeme cestu.

Bohužel jsou tak malí, že nemají vlastní skupinu na síti, takže kontakt je tímto omezen.

Jakou kategorii by si nejraději trénoval, jaké máš plány do příštích sezon? 

Já jsem se našel u nejmenších a jsem spokojen. Oni dokážou dávat svou energii. Jinak můj veliký vzor je Vláďa Lacina, od něj se učím novým věcem a doufám, že děti povedu dobře. Můj cíl, nebo spíše přání, je mít stále dost děti, které chtějí být lepší a rodičů, kteří si udělají čas a přivedou je. Nás je teď v minipripravce 25 a doufám, že se se všemi sejdeme, až se vše uvolní.

U školičky se mi líbí, ráda bych ale trénovala i děti, které potřebuji pomoci s technikou běhu.